Moje životní cesta zatím není nikterak dlouhá, ale moje příběhy už se ve mně kupí jak divadelní nadšenci v sále před premiérou. Vzpomínky jsou to jediné, co si odnášíme z míst, kam už se nevrátíme. Popisovat někomu atmosféru nepopsatelných situací, to zkrátka nejde. Ale ukázat někomu střípek události, to můžeme všichni. Fotografování není práce, je to zábava, koníček, odreagování, ale třeba taky projev citů, je to láska. Mám bezvadné zaměstnání, říkám si každý večer, než jdu spát. Možná i proto tak dobře spím (když teda nemusím moc brzy vstávat). Vděčím za to hlavně všem spokojeným klientům, nejvíce těm, kteří si ke mně najdou cestu opakovaně. Bez uspokojení z výsledku a podpory od bližních by mi svědomí nedovolilo věnovat se fotografování dál… Jmenuji se Bianka Hofrichtrová a ráda nafotím i Vás.